Zemřela princezna Dajána díky nahodilé shodě náhod? Ve vysoké politice neexistuje shoda náhod, jak se často mystifikuje. Byly dokumenty, které vezl generál Štefánik do vlasti natolik třaskavé, že nesměl doletět? Věděl toho příliš na generála Gajdu, Edvarda Beneše a mohl ohrozit postavení prezidenta Masaryka?

Co na to DOMOV? V článku uvedeném níže se píše hned v záhlaví, že generál Štefánik měl „utržené srdce a zlomenou spodinu lebeční“. Přes tato se životem neslučitelná zranění nebránila tomu, že v době ohledání nehody ještě dýchal. A to je velký rozpor! Jeho slabé srdce, díky němuž mohl upadnout do mdlob při pilotování se po utržení stále snažilo a pracovalo?

V Lexikónu dějín se autor Ján Dudáš této Štefánikově nehodě také věnuje, ale článek jeho verzi ignoruje. Dudáš totiž píše jinak o střelbě na přilétávajícího Štefánika i o „komandu“, které na místo nehody dorazilo (asi z kasáren) velmi záhy po pádu letadla. Kabela s dokumenty, které generál vezl do vlasti se nikdy nenašla.

Kromě projektu „Masarykovo Benešovské“ koncepce Československa existovala koncepce Podunajské konfederace, jejímž zastáncem byl právě Milan Rastislav Štefánik. Konfederace kopírovala Velkomoravskou říši a takové uspořádání by (asi) nevedlo k 2. Světové válce a útoku na SSSR.

Generál M.R.Štefánik byl čestný muž, do vysoké společnosti v zahraničí uvedl jak Beneše, tak Masaryka. Díky Štefánikovi se sdružili od krajanů a sponzorů i nemalé finanční prostředky potřebné ke vzniku státu s vlastní měnou. A byl to Štefánik, který odhalil Benešovu zpronevěru v zajetí jeho gemblerství.

Odhalil zločiny generála Gajdy na civilistech a předal ho ke stíhání do vlasti. Doma z Gajdy udělali hrdinu, ale Štefánik „držel“ důkazy o jeho vině.

Generál Štefánik byl natolik prozíravý, že před odletem pro každý případ „pojistil“ u svého přítele pomoc italských legií Československu ve válce s Maďary, bez které by republika zanikla hned po svém vzniku. Tušil, že nedoletí a bude odstraněn?

Shoda náhod je vždy po ruce, když se zametají stopy, které jsou nepohodlné a vrhly by stín na významné osobnosti a možná by mohly vést k pošramocení některých kultů osobnosti, nebo revokaci zásadních usnesení či ujednání. Ve vysoké politice však na shodu náhod nevěřme, to jsou jen přání vyznavačů správné pravdy, nebo tabu!

Převzato: novinky.cz

Jak doopravdy zemřel před 100 lety Štefánik?

4. 5. 2019, 17:16

Monika Kuncová, Právo

Utržené srdce, zlomená spodina lebeční i obě nohy… Tak našli v neděli 4. května 1919 ležet v poli generála Milana Rastislava Štefánika (†38). Jako jediný ze čtyřčlenné posádky havarovaného letadla ještě dýchal. Ale jen krátce, zranění byla neslučitelná se životem. Z charismatického astronoma a diplomata, známého ale spíš v zahraničí než doma na Slovensku, se rázem stal národní hrdina. Zároveň se vyrojila spousta očitých svědků, protichůdných informací a konspirací.

Zavinil tragédii nespolehlivý italský letoun? Stála za ní francouzská diplomacie? Objednal si sestřelení letadla tehdejší ministr zahraničí ČSR Beneš? Neunesl frustrovaný generál politické intriky a sáhl si na život sám?

V květnu 1919 ukončil Štefánik, v té době ministr vojenství Československa, diplomatickou misi v Itálii a vracel se zpět do vlasti. Odmítl cestovat v pohodlném bezpečí speciálně vypraveného vagonu, chtěl se vrátit hrdě, na křídlech větru. Byl přece válečný pilot, miloval volnost nechráněné gondoly letounu vystavené živlům a ohlušujícímu řevu motorů.

Portrét M. R. Štefánika

Foto: Repro ak. mal. Pavel Vavrys

Vyžádal si proto od Italů vypůjčení horké novinky, třímotorového bombardovacího dvouplošníku Caproni Ca.33. Trval na ní, přestože se mu to marně snažili vymluvit náčelník italského generálního štábu i samotný majitel letecké továrny hrabě Caproni. Majestátní vícemotorový stroj totiž neměl zcela vychytané vrtochy. Při testování zahynuli dva zkušební piloti, dokonce i syn samotného Caproniho.

Prudce se sklonil nosem dolů…

Přesto Štefánik Caproni dostal. Jeho žádost o pilotování byla ovšem zamítnuta „ze zdravotních důvodů“. Navíc neměl oprávnění řídit tento typ letounu.

Kniply ovládali zkušení vojenští piloti, poručík Giotto Mancinelli-Scotti a seržant Umberto Merlini. Štefánik seděl vpředu na pozici pozorovatele, místo za piloty obsadil mechanik Gabriele Aggiusti. Z letiště Campoformido vzlétli v neděli ráno krátce po osmé hodině. K Bratislavě se přiblížili asi ve čtvrt na dvanáct.

Podle nejčastěji zmiňované verze, kterou považuje za nejpravděpodobnější i bývalý ministr obrany Slovenska Pavol Kanis, autor dokumentu Štefánik. Príbeh hrdinu. Vlasť., letadlo zakroužilo nad městem, ale nepřistálo.

Možná to bylo kvůli podmáčenému terénu. Nebo napoprvé nenašlo vyznačenou přistávací plochu? Letoun každopádně proletěl jižně od ní a pak se širokým obloukem vracel zpět, aby mohl provést obrat proti větru.

Přibližně v 11:45 klesal na přistání, když se náhle ve výšce necelých 70 m prudce sklonil nosem dolů. Vzápětí dopadl do pole u obce Ivanka, vzdálené od letiště asi čtyři kilometry. Po dopadu se ještě překlopil na záda. K nebi se vznesl sloup černého dýmu, požár trval však jen krátce, v nádrži už moc benzinu nezbývalo.

Oficiální vyšetřování: italská věc cti

Nehodu vyšetřovala italská komise. Proto nepřekvapí, že vyloučila možnost selhání italského letounu i chybu, která byla „neslučitelná se schopnostmi padlých (italských) pilotů“. Jako možnou příčinu havárie označila zapletení rádiové antény do ovládacího lanka ocasních ploch tak, že zabránila pohybu výškového kormidla.

Motor hučí. Musím jít, stále jít… Sbohem!

Jako další verzi uvedli Italové možné selhání samotného Štefánika. Podle zhmoždění varlat, typického pro zranění od kniplu, seděl totiž generál v okamžiku nehody zřejmě v levé pilotní sedačce. Přitom bylo známo, že – řečeno slovy komise – kvůli svému „delikátnímu“ zdravotnímu stavu upadal často do mdlob.

Pokud by se to stalo při řízení, mohlo bezvládné tělo zalehnout řídicí páku. Následné prudké klesání by neměl druhý pilot šanci vyrovnat, neboť oba kniply byly mechanicky propojeny. Vysvětlení znělo věrohodně, pochyby ale neutichly. Na letadlo se totiž střílelo. Jednou, nebo víckrát? V tom se výpovědi svědků liší.

Spiknutí s tichou podporou Francouzů?

Československo bylo v té době ve válce s Maďarskou republikou rad, jež se odmítla smířit s poválečnými ztrátami a zkusila dobýt zpět někdejší uherská území, Slovensko a Sedmihradsko.

Kvůli Štefánikovu příletu byl v Bratislavě sice vydán zákaz střílet na jakákoli letadla, minimálně jedna rána však padla. Jozef Mešo, vojín na hlídce u bratislavských dělostřeleckých kasáren, zřejmě ztratil nervy. Je také možné, že si popletl trikolory. Každopádně vystřelil, za což byl později kázeňsky potrestán.

Nicméně letoun ani těla mužů na palubě nenesly stopy po kulkách, konspirace o úmyslném sestřelení letadla už ale žila vlastním životem.

Beneš ho nesnášel

Jak vyplývá z monografie Kauza Štefánik Emila Karola Kautského, členy první československé vlády rozdělovaly kromě zahraničněpolitické koncepce i osobní antipatie. Přestože to byl právě Štefánik, kdo svým šarmem a známostmi otevíral Čechům v exilu dveře na nejvyšší místa, Masaryk ani Beneš ho příliš v lásce neměli.

Edvarda Beneše generál jen pár týdnů před havárií obvinil, že zpronevěřil dary zahraničních Slováků určené na chod československých legií. K smrti uražený Beneš tehdy napsal Masarykovi, že se Štefánikem nadosmrti skončil.

A tak se oba hlavní představitelé ČSR snažili Štefánika odstavit. Beneš za jeho zády tajně podepsal smlouvu s Francií v neprospěch Itálie. Zatímco generál řešil problémy legií na Sibiři, vládní posty v Praze se rozdělily tak, že na něj zbylo pouze ministerstvo války. Nicméně Štefánik byl pořád vlivný muž a měl kontakty na nejvyšších velmocenských místech Francie a Itálie. Mohl být právě tohle důvod k jeho odstranění? Mnoho Slováků dodnes věří, že ano.

Vrátím se, abych zůstal…

A ještě jednu teorii musíme zmínit. Štefánikův přítel francouzský generál Maurice Janin a sochař Otakar Španiel, který snímal generálovu posmrtnou masku, jsou přesvědčeni, že nemocný a frustrovaný muž ukončil život úmyslně.

Dovedl je k tomu vzkaz pro Štefánikovu snoubenku, italskou markýzu Giulianu Benzoni, který našli v kapse mrtvého. „Vrátím se, abych zůstal – alespoň v to doufám – s tebou, moje nejdražší lásko. Motor hučí. Musím jít, stále jít… Sbohem! Oči mám zamlžené, srdce neklidně bije, ale tentokrát mu odpouštím slabost. Vždy(ť) se od tebe vzdaluju jen proto, aby(ch) viděl po tolika letech svou vlast a rodinu,“ napsal generál těsně před odletem.

Dopis se dá vyložit různě. Byl možná trochu fanfarón a je známo, že přízeň žen využíval k uskutečnění svých záměrů, přátelé ho však považovali za čestného člověka. Nevěřili, že by s sebou do stínů smrti strhl další tři nevinné lidi.

Pohřeb se konal 10. května v Bratislavě. „Byl jsem velmi otřesen a bolestně dotčen způsobem, jakým se to všechno skončilo, i mezi námi. Přese všechno jsme byli velmi úzce a přátelsky spojeni,“ uvedl Edvard Beneš. Pohřbu se neúčastnil, v té době byl v Paříži.

Ani prezident Masaryk na pohřeb nepřijel. Krátce po generálově smrti však začal spolupracovat s markýzou Benzoni tak intenzivně, že časem vznikly drby o jejich mileneckém poměru…

Obyčejná pravda bývá nudná

Jak a proč tedy Milan Rastislav Štefánik zahynul? Nejjednodušší vysvětlení bývá obvykle správné. A to zní: nešťastná shoda okolností. K tomuto závěru nezávisle na sobě došli Pavol Kanis i pilot Ladislav Keller, autor publikace Nehody dopravních letadel v Československu.

Bratislavské letiště leží na závětrné straně Malých Karpat, kde vznikají turbulence. V den havárie vál čerstvý severozápadní vítr. Nestabilní letoun byl náročný na řízení. Knipl zřejmě (neoprávněně) držel v ruce pilot, který nový typ bombardéru řídil poprvé v životě.