Dokonale zorganizovaná a provedená inaugurace prezidenta Petra Pavla. Myslím si, že autoři programu, který vyvrcholil zvolením prezidenta a obsazením všech ústavních funkcí, jak s oblibou píšu »jednou stranou barikády«, si nezadali s pompou korunovace britského monarchy.
Ovšem na rozdíl od monarchie si musí kandidát na prezidenta, či jeho »producenti«, jak my v pop music říkáme, uvědomit, že za prezidentem tohoto typu bez politické historie či pěveckou hvězdou, stojí zástup tvůrců, bez nichž by se výsledek nedostavil.
V pop music si my producenti vybíráme adepty, kteří, nebo které, mají určité předpoklady pro to, aby zaujali širokou škálu potenciálních fandů, kteří budou nakupovat hudební nosiče, chodit na koncerty, nosit trička se svými idoly a další atributy, které zajistí návratnost investic, či jejich zhodnocení, které do nového pěveckého idolu producentská skupina vložila. V tomto případě je to kvalitní hlas a také zjev, který není tuctový. Nejdůležitějším článkem mozaiky je první singl, za kterým musí stát novátorsky pojatý psychologický efekt, který vloží do textu jeho autor, a nezaměnitelný hudební efekt, který vloží do hudby skladatel. A musí to hlavně být úplně něco nového, v čem se bude od předcházejících hvězd lišit.
Dovolte mi, abych připomněl svou Citronovou holku (ta s tou citronovou šálou), co jsem složil s básníkem Václavem Honsem. Absolutní tehdejší bomba, kterou se uvedl (zase novinka) zpívající bubeník, čili ne ten, co jako dosavadní hvězdy stojí na pódiu před mikrofonem. Okamžitý hit a statisícový prodej singlu a okamžitý idol pro velký zástup dívek a žen. A další hity jako Holky z gymplu, kde jsme ke spolupráci přijali skladatele Jaroslava Uhlíře a textaře Karla Šípa, který měl ovšem lví podíl na Vávrově popularitě, protože Citronovou holku velmi inovativně pojal ve své televizní Hitšarádě.
Totéž se našemu producentskému týmu povedlo o 5 let později. Zpěvačka, která měla vynikající barvu hlasu, byla celkem pohledná, s výraznýma očima (mimochodem nejenom hlas, ale i oči jsou velice důležité). Pouze jméno bylo nutno změnit. A tak jsme z Hany Zaňákové vytvořili Lucii Bílou. Já jsem napsal hudbu a básník Václav Hons text a zrodily se Neposlušné tenisky. Opět naprostá bomba. Od prvního vysílání zcela jasný hit.
A teď k té politice. Tým, který stál za úspěchem Petra Pavla, začal už s realizací svého snu i předtím, než se pro svou novou roli nynější prezident rozhodl.
Založili Nadační fond nezávislé žurnalistiky, jehož předsedou se stal hoteliér Tomáš Richter, nynější předseda poradců prezidenta, ten, který se staral o přísun peněz pro kampaň. Jak se později ukázalo, tento fakt byl jedním z rozhodujících faktorů.
Generál Pavel, jako bývalý náčelník Generálního štábu České republiky a následně předseda vojenského výboru NATO, byl ideálním mužem, jako by stvořeným pro to, aby ve volbách zvítězil. Jezdil přednášet do škol a pohledný voják se vzpřímenou postavou určitě zanechal v mladých lidech, kteří mezitím vyrostli do voličského věku, velice příznivý dojem. Myslím si, že s diplomatem Petrem Kolářem, autorem myšlenky, že by se Petr Pavel měl stát prezidentem, asi také objížděli republiku s přednáškami pro dospělé, při kterých později sbírali podpisy občanů na petiční archy.
Prostě za zvolením Petra Pavla stál také, jak já říkám, velice úspěšný producentský tým, který se poučil z minulé volby, kdy Jiří Drahoš neuspěl. Navíc se Pavel naprosto odlišuje od svých dvou předchůdců. Nemá minulost ve vrcholných politických funkcích v ČR. Prostě když se na to dívám jako producent, tak skvělý výkon producentského týmu prezidenta.
Petr Pavel, právě tak jako třeba Lucie Bílá, je navíc velice komunikativní. Nebylo mu zatěžko si potřást s rukama desítek lidí na Hradčanském náměstí a dokonce i se dvěma rozechvělými babičkami, které zřejmě přijdou o takové zvýšení důchodu, se kterým počítaly.
A teď k těm sazím na kráse. Mám určité výhrady k části jeho projevu, kterých si zatím žádný žurnalista nevšiml.
Prezident Pavel zcela opomněl ze zdvořilosti poděkovat svým předchůdcům a mohl si také nechat na jindy slova ve smyslu, všechno co bylo minulé, bylo špatné. A hlavně, pokud chce být prezidentem všech, tak by neměl podepisovat snížení valorizací důchodů. I když jej vláda jako kandidáta podpořila, tak by za ní neměl tahat horké kaštany z ohně. Vláda se na něj bude chvíli zlobit, ale nakonec si to nějak zařídí jinak. Prezident však získá podporu více jak dvou milionů důchodců, což by byl docela dobrý základ pro znovuzvolení za pět let.
Druhá významná událost. Jindřichovi Rajchlovi se podařil husarský kousek. Zaplnit Václavské náměstí desítkami tisíc demonstrujících proti bídě. Klobouk dolů. Stála za tím také více jak celoroční práce, kdy objížděl celou republiku s přednáškami a náborem nových členů pro svou stranu.
A teď, proč nesouhlasím s demonstracemi, nebo lépe řečeno, proč se bojím, že budou kontraproduktivní. Kdyby Rajchl a jeho parta advokátů objížděla republiku bez té demonstrace, tak by, právě tak jak Robert Šlachta s besedami nad svou knihou zaujal natolik (získal ve volbách 4,68 % a zaujal více jak čtvrt milionu voličů), že by se všichni po volbách divili.
Nyní bude muset odrážet útoky médií, že je stranou pro takové lidi, kteří se nám prezentují zde na tomto videu.
Slyšíte tam vulgární nadávky na policisty apod. Nevím, zda to nebyli provokatéři, ale to už nikdo nerozklíčuje. Spoustě voličům, kteří se o politiku nezajímají, se to nebude líbit, a hlavně to nebudou chtít »hodit« extremistům. A při tom by tato advokátská strana mohla mít šanci.
To je zase saze na kráse té sobotní demonstrace. A je možná štěstí, že J. Rajchl chtěl všechnu slávu sklidit sám a nepozval na podium předsedkyni KSČM Kateřinu Konečnou či předsedu Nespokojených Jiřího Paroubka. Ono být spojován s tím, co znělo v předcházejícím videu, by nebylo zrovna to nejlepší.
I když si ovšem myslím, že na budově Národního muzea má být instalována česká vlajka a žádná jiná.
Petr Hannig, předseda Rozumných a bývalý prezidentský kandidát