Vítejte na oslavě významných událostí, které jsou tak významné, že se kdosi rozhodl v rámci úsporných opatření zamyslet se nad tím, že jsou nepotřebné. V našem předměstí Ukrajiny nebo chcete-li v Kocourkově, je tak trochu vše naruby a i poslušný občan nestíhá chápat účelové překrucování všeho, co se žlutomodrým nehodí…
Nejdříve se vyjádřím k svátku, který byl dle některých informací zmíněn při úvahách o zrušení. Svátek práce a lásky zde byl dávno před tím, než jsme vstoupili do EU. Byl zde dávno před tím, než se Fiala začal vnucovat do bruselských zákoutí. Byl zde dříve, než nám EU začala vnucovat desítky pohlaví. Byl zde dříve, než nějaká unie vůbec vznikla. Byl zde dříve, než došlo k zločinům na Ukrajině v roce 2014 a dále. Tak proč právě tento svátek, když jsou zde minimálně dva, řekněme méně tradiční? Velký pátek a rozhodně také 17. listopad není více potřebným.
Nic proti Velkému pátku, ale 17. listopad nese jakousi pachuť podvodu. Mnoho občanů se cítí podvedeno, protože domluvené předání moci, které národ považoval za krok k lepším zítřkům, se po 30 letech ukázalo jako první krok do pekla. Byli jsme rozděleni a podvedeni, nemáme se stejně jako západní státy a svoboda se velmi jasně a jistě kamsi vytrácí. Je zřejmé, že většina občanů to vnímá podobně, což dokazuje i výsledek ankety na Prima CNN. To je dalším důkazem většinové nedůvěry v současný systém. Lidé se probouzejí a vědí, že je s námi hrána velmi nečistá hra, která nepřinese vůbec nic dobrého.
A ptám se, proč tedy 1. máj není pro komedianty, kteří chtějí opět o něco připravit náš lid, ideologicky vhodný? Svátek práce je možná pro »těžce pracující« pětidemolici něčím nepochopitelným, což ale pro mne pochopitelné je. A rovněž tak chápu, že toho moc neví o lásce, jinak by nepodporovali válečný konflikt a nesnižovali úroveň našich životů. A co takhle 8. 5.? Konec války je pro nás připomenutím osvobození, za něž jsme vděčni především Rudé armádě, která, jak jistě ví každý průměrně inteligentní člověk, položila největší oběť během druhé světové války. Zatím ještě není rozhodnuto, ale pokud tyto svátky zruší, my, NESPOKOJENÍ, je budeme stejně slavit každým rokem.
Neúctu střídá pokus o další zneužití současné ukrajinské propagandy v režii soudruha generála Pavla, který při příležitosti oslav dne vítězství 8. 5 připomenul, které konkrétní ukrajinské fronty nás osvobodily. Na místě by asi byl dotaz, zda měl na mysli vojáky stejné Ukrajiny, na jejímž území se prováděly banderovské zrůdnosti. Ale budiž, děkujeme všem vojákům tehdejšího Sovětského svazu, kteří zde za nás bojovali a umírali. Jen jsem velmi zvědavý, zda soudruh generál nezapomene na zmínku o ukrajinských vojácích, až nám budou v srpnu připomínat invazi v roce 1968. A doufám, že nezapomene zdůraznit, že Brežněv, který k nám vojáky poslal, byl také Ukrajinec.
Viděli jsme pěknou přehlídku, na které však loutky neskryly své namalované tváře, a myslím, že jim bylo úplně jedno, kde byly, hlavně, že se mohly tvářit důležitě. Velmi významné datum tak pro některé občany mohlo být znechuceno sledováním nasazených masek. Uvidíme, jak to nakonec dopadne se zamýšlenou úsporou cca 18 miliard za dva zrušené svátky. Ale ať už se rozhodnou jakkoli, my budeme slavit stále stejně, bez ohledu na pětidemoliční rozhodnutí. Proč? Protože budeme držet tradice, a nechceme, aby nám někdo kradl historii. S ohledem na tento můj pohled na věc je zcela zanedbatelné zabývat se 19. výročím našeho vstupu do EU.
Vyjádříme se ke všemu, co se vám nebude líbit, protože nespokojenost se musí řešit. A kdo jiný by to měl dělat, když ne my, NESPOKOJENÍ.
David Tygr Ploc, předseda strany DOMOV, koordinátor spolku NESPOKOJENÍ