Před pár dny jsem ve zpravodajském pořadu ČT24 viděl známou mediální celebritu, Pavla Rychetského, takto dlouholetého předsedu Ústavního soudu (ÚS), v rozhovoru se zvídavým redaktorem.
Redaktor (na to, že jeho zaměstnavatelem je ČT) byl velmi zvídavý a některé jeho otázky mohly být dokonce P. Rychetskému nepříjemné. To podstatné, co ovšem P. Rychetský sdělil, je to, jaká je jeho představa o postupu při personálním obsazení několika uvolněných míst v Ústavním soudu. Pochlubil se – moudrý člověk by to asi nedělal – že v rozhovoru s tehdy ještě jen zvoleným prezidentem Petrem Pavlem, uvedl některá jména osob, jež doporučil na místa v nejbližší době končících členů ÚS.
Nemyslím si, že je vhodné, aby odcházející předseda spoluurčoval budoucí složení Ústavního soudu. Tak, jako jsem si nemyslel, že je vhodné, aby toto Rychetský dělal v průběhu vykonu svého funkce předsedy ÚS.
Miloš Zeman, coby prezident, dokonce akceptoval některé jeho personální návrhy. To prostě v normální(!), standardní demokracii je úplně nepředstavitelné, aby předseda nejvyššího soudního tělesa v zemi, ať už je to Ústavní či Nejvyšší soud, de facto diktoval, s kým chce v rámci soudu spolupracovat. To může deformovat budoucí soudní rozhodnutí a mít negativní vliv na celou soudní soustavu. Protože pokud si Rychetský nominoval lidi stejných či velmi podobných názorů jako má on sám, chyběla potřebná oponentura. To byla velká chyba M. Zemana, že to připustil.
Když nově zvolený prezident Pavel dal k lepšímu, že odteď už bude výběr nominantů do ÚS zcela transparentní, poklesla mně čelist. Samozřejmě, že je to nyní jinak. Jakousi předběžnou selekci soudců bude provádět sedm lidí pod vedením prof. Kysely, který proslul v posledních třinácti letech ultrapravicovými názory. Ať už to byl jeho názor na legitimitu rozhodnutí ÚS, kterým byl zrušen ústavní zákon, na základě kterého byly na říjen 2009 vyhlášeny, po pádu Topolánkovy vlády, mimořádné sněmovní volby. Tehdy Rychetský a spol. přišli v ÚS většinově na to – na základě návrhu jednoho jediného(!) poslance, Melčáka – že musí tento ústavní zákon zrušit. Rušit ústavní zákony přitom Ústavnímu soudu vůbec nepřísluší.
Kysela, Kalvoda byli v předních řadách těch, kteří toto legislativní zvěrstvo v září a říjnu 2009 obhajovali. Stejně tak Kysela bránil pozice tehdejší pravicové opozice (dnes vládní koalice) před dvěma lety, když Rychetský přišel po mnoha letech naprosté pasivity v této věci, s návrhem na změnu volebního zákona pro volby do sněmovny. I když prezident v té době již termín voleb do sněmovny vyhlásil.
Protože na to širém světě je možné vše zdůvodnit a zdůvodnit i pravý opak toho, co bylo zdůvodněno, touto „drobnou“ úpravou volebního zákona byla ve volbách o několik mandátů zvýhodněna pravice, resp. její předvolební koalice…
Takto zaujatý člověk nyní vede výběr budoucích soudců, které má jmenovat prezident s IQ 107. Zkrátka pan prezident na to nemá, aby se v těchto věcech orientoval a tak to předal sedmihlavému tělesu. A tato sedmihlavá saň bude lustrovat jednotlivé kandidáty a naprosto nevhodně jim klást často zavádějící otázky. A protože se jedná o těleso složené z lidí velmi podobných názorů, můžeme očekávat, že toto těleso vygeneruje soudce ÚS s názory blízkými názorům prof. Kysely. Ten se, jak jsem na dvou závažných příkladech ukázal, projevil jako právní diletant a legislativní kutil. Ale možná, že to bylo ještě jinak. Prostě dělal svá veřejná vystoupení na objednávku. A to je ještě horší.
Tak tato osoba bude teď rozhodovat de facto o výběru soudců do nejvyššího soudního orgánu této země. Smutně dopadá česká demokracie. Třetí parlamentní komora – Kyseluv a Pavluv Ústavní soud – budou v každém případě velmi velmi konzervativním tělesem.
Jiří Paroubek