Neumětelství pravicové koalice vyplouvá jako olej nad vodu, především v jedné oblasti. A to je státní rozpočet.
Nechci se na prvním místě zabývat číselnými údaji, ale spíše obecnými trendy, do kterých se komentátoři mainstreamových médií příliš nechtějí pouštět:
- Vládě se podařilo přidusit spotřebu obyvatelstva v důsledku razantního poklesu jeho reálných příjmů. Když jsem se díval na oficiální statistiky, užasl jsem, že vlastně ta čísla od ČSÚ nejsou tak příšerná, jak vyplývá např. z osobní návštěvy každého supermarketu. Inflace se podle ČSÚ aktuálně pohybuje někde kolem 17%, tedy pokud bereme stovky položek, které jsou součástí základního spotřebního koše (včetně šroubováků, věšáků na šaty, rotopedů, záclonových tyčí apod). Ale pokud bychom vzali 30 – 40 opravdu základních položek potravin, čísla inflace by byla mnohem, mnohem vyšší. Přesvědčujeme se o tom denně na vlastní oči.
- Vláda nebyla schopna podpořit hospodářský růst v jiných oblastech mimo již zmíněnou klesající spotřebu obyvatelstva. A tak se potácí v nevídaných problémech také obchodní bilance, jejíž kladné saldo (přebytek) v předchozích letech velmi silně pozitivně ovlivňovalo růst HDP.
- Hospodářství celkově stagnuje, protože je utlumeno zejména razantně zvýšenými cenami energií, což negativně působí jak na průmyslovou výrobu, tak na zemědělství i služby.
- Vláda se naprosto nepochopitelně vzdala např. 15 mld. Kč rozpočtových příjmů z EET. Splnila tak svůj ideologický předvolební slib, že osvobodí živnostníky od této strastiplné povinnosti. Přitom živnostníci – jak to zažívám konec konců na sobě i já – jsou spíše obětí oligopolně se chovajících mamutích firem, které si de facto monopolně a často na základě kartelových dohod velkých hráčů určují ceny, a obecně podmínky, ve kterých se malé a střední firmy musí pohybovat a přizpůsobit se. Počínaje bankovním sektorem, přes telekomunikace až po dodavatele energií.
Nemluvím ani o domácnostech, jejichž šance se ubránit diktátu oligopolních gigantů je vlastně nulová. Oligopolní celky na trhu, jehož značnou část ovládají, se vlastně chovají velmi podobně tomu, jak se choval za starého režimu tehdejší ekonomicko-politický systém. Občan také nemohl ani ceknout. Oligopolní firmy v Česku unisono, počínaje bankami, přes telekomunikace až po energetiku kasírují meziročně obrovské zisky. Jsou to pro ně žně.
A jak je na tom rozpočet nebohé republiky?
Za I. čtvrtletí skončil státní rozpočet ve schodku naprosto nevídané výše 166 mld. Kč. Je to bezkonkurenčně nejhorší výsledek za I. čtvrtletí roku od vzniku Česka. Ještě loni byl schodek za I. čtvrtletí o více než sto miliard nižší.
Nastupující vládní koalice české pravice v té době přitom „poblívala“ vládu Andreje Babiše a obviňovala ji z neumětelství. Rok s rokem se sešel a my vidíme, kdo je větší neumětel. Prostě pravice neumí vládnout, již se to projevilo v minulosti několikrát. Všechny pravicové vlády skončily v Česku v potupných kotrmelcích a tato nebude výjimkou. Zejména proto, že není schopna řešit problémy státu pragmaticky, ale jen ideologicky. Velmi pravděpodobně, vlastně s 99% jistotou nebude vláda schopna dodržet na tento rok stanovený schodek státního rozpočtu 295 mld. Kč. Rozpočtový schodek se bude letos pohybovat nejspíš mezi 350-400 mld. Kč.
A to ještě s námi se všemi vláda sehrála habaďůru v tom, že nepřiměla ČEZ k výraznějšímu zastropování cen elektrické energie. ČEZ tak má rekordní zisky za minulý rok a ministr financí se těší, že 70% z těchto rekordních zisků shrábne do státního rozpočtu a trochu mu vylepší fasádu. Soukromí investoři ovšem musí nad těmito v podstatě nezaslouženými zisky, které zkasírují, přímo jásat.
Vláda vůbec nenaznačuje, jaké je východisko ze slepé uličky v podstatě živelně narůstajícího státního deficitu. O válce na Ukrajině a jejím ukončení vláda nechce ani slyšet. Prý je to věc prezidenta Zelenského, aby se on sám rozhodl. No, ale prezident Zelenský je závislý na rozhodnutích našich amerických přátel. A ti s ukončením války nijak nespěchají. Budou prodávat drahé energie Evropě a evropské státy budou vylepšovat nákupy zbraní a zbraňových systému hospodaření amerických zbrojovek. Prostě, Bidenově administrativě se v průběhu války na Ukrajině povedly manévry značky ideál…
Česká vláda vyčíslila výši pomoci ukrajinským uprchlíkům a Ukrajině k 30 mld. korun. S ohledem na velmi vážnou situaci státního rozpočtu to není suma zanedbatelná.
V zemi je podle všeho nejméně 500 tisíc ukrajinských uprchlíků. Ne všechny ukrajinské děti přitom chodí do českých škol, což by mělo být podmínkou pro příspěvky jejich rodinám. Ne všichni ukrajinští uprchlíci usilují o získání zaměstnání. A český stát místo zasílání dalších zbraní na Ukrajinu k eskalaci konfliktu by měl spíše zorganizovat pro Ukrajince, kteří s velkou pravděpodobností již zůstanou žít natrvalo v naší zemi, kurzy českého jazyka. To umožní Ukrajincům s určitou kvalifikací vykonávat jejich profesi, uplatnit odbornost. Samozřejmě např. u lékařů je to ještě složitější, tam nejde jen o znalost českého jazyka, ale i o složení různých rozdílových zkoušek, které jim umožní plnohodnotně vykonávat svou profesi i u nás.
Zkrátka, zdá se, že vláda nedokáže zvládat vážnou rozpočtovou situaci. A dělá všechno pro to, aby rozpočtovými škrty proti sobě postavila další a další skupiny českého obyvatelstva. Opatření na snížení valorizace důchodů je toho jen letmým důkazem. Vláda nepřistupuje ani k valorizaci peněz pro lidi se zdravotním postižením. Nyní ruší tři sta poštovních úřadoven po celé zemi. Zvyšuje tak docházkovou vzdálenost občanů na poštu. To zejména pro občany starší a bez automobilů je velmi problematická záležitost. Na druhé straně vláda chce navýšit oproti rozpočtu tohoto roku v příštím roce rozpočet ministerstva obrany o 35 – 40 mld. Kč, tedy na úroveň 2% HDP. A církve prý mají morální právo na valorizaci církevních restitucí, a to na rozdíl od našich důchodců. Našim důchodcům se ještě, pokud mají snad ještě nějaké úspory v bankách, významně snižuje faktická hodnota těchto úspor za tento a minulý rok, nejspíš až o 30%.
Jiří Paroubek