»Všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si rovnější«. Začínám dnes známým a velmi aktuálním citátem George Orwella z jeho slavné knihy Farma zvířat. A já se dnes nebudu ptát, ale napíšu něco o jedné takové krásné české farmičce zvířátek. Chci vám představit naší farmičku plnou milých a velmi prospěšných tvorů, kteří nás milují, a proto si zaslouží moji dnešní »ostrou« tygří středu. Můj úhel pohledu bude však věnován zejména těm nejhodnějším, rovnějším zvířátkům.
Máme zde velmi zvláštní zoologickou zahradu, ve které žije několik unikátních zvířátek. Tím hlavním, kdo tuto naší farmu vede, je fialový vepřík, který ovládá schopnost vysílat výrazné signály. Je důkazem toho, že i prasátko dokáže skvěle hovořit a chladnokrevně lhát prakticky o všem. Rád slibuje nemožné a touží po válce. Většina občanů, která přispívá na jeho obživu, tedy na krmení, ošacení a výběh na farmě, ho však osobně nepotkala, protože on není příliš nakloněn přátelské výměně názorů. Je lepší držet se od jeho chrochtání raději dál a uchránit se tak od páchnoucích signálů.
I další zvířátko touží po válce. Je to dominantní bachyně milující tanky. Ráda si představuje válečné hry, avšak respektu, po kterém touží, nikdy nedosáhne, protože je spíše k smíchu. Tato prasečí samička by se měla obávat rychlého rozhodnutí majitelů farmy, protože se zdá býti již dostatečně vykrmena. Je opravdu ideálním válečným prasátkem a možná by ji setkání s tím pravým vepříkem přesvědčilo o tom, že jsou i jiné radosti života než válka a smrt. Lidé, kteří ji živí, chtějí žít, pracovat, milovat a zakládat rodiny. A chtějí, aby jim zajistila bezpečí, ne válku!
Naši krásnou farmu navštěvují i zvířátka, která jezdí pravidelně navštěvovat mnohem větší evropské farmy. A pak předávají chytré rady těm našim prasátkům. Jedno takové rochně, se snaží chrochtat po evropsku, ale působí dosti zdechle. Libuje si v zeleném a těsném oblečení, a proto také působí, že je již kvalitně vykrmeno a připraveno. V té evropské farmě si svá rochňátka vykrmují kvalitnějším krmivem a nadváha je tedy logická. Návštěvníci naší farmy jej však příliš nemilují, protože se chová jako typické arogantní prase, jež zapomíná na vděk, který by mělo cítit vůči svým živitelům.
A posledním zvířátkem, které si dnes představíme, je bachyně prasete pekari, což je takový menší příbuzný druh prasete. Je teplomilné, a proto nosí několik svetrů, aby neprochladlo. Rádo se nakrucuje i na jiných větších farmách s cílem provokovat majitele těch největších farem, které je nutné respektovat. Je nejmenším, ale také nejméně oblíbeným kusem naší české farmy. Mnoho živitelů těchto prasátek si není jisto, zda jde o vepře či bachyni a přestože prasata jsou inteligentní zvířata, tak zde jde asi o výjimku, která potvrzuje pravidlo. Na této farmě se totiž nehraje jen na dvě pohlaví a ani na charakter.
Tak to bylo krátké představení naší farmičky, do které se však snaží dostat i další prasečí osobnosti, které tak strašně touží po vydatném korýtku, že jsou schopny udat živitele všech výše uvedených prasátek. Pozor na taková prasata, která jsou stejná, ne-li horší. Díky těmto prasátkům, je v naší krásné zemi mnoho NESPOKOJENÝCH. Budeme se muset zamyslet, ale opravdu vážně, jestli tohle chceme a budeme je i nadále vykrmovat…
David Tygr Ploc, předseda strany DOMOV, koordinátor spolku NESPOKOJENÍ
PS: Omlouvám se všem skutečným užitečným prasátkům za toto přirovnání.